Chtěla jsem dětem dopřát pěkný velikonoční prožitek.
Na Zelený čtvrtek jsem na společné Sederové večeři nikdy nebyla. Sama jsem netušila, co nás přesně čeká. Dětem jsem říkala: „Možná budeme jíst nekvašený chléb, možná ho budeme společně péct.“ Když jsme mile přivítáni vstoupili do místnosti, uprostřed stál krásně prostřený velký stůl. Jestli bylo 13 židliček vlastně ani nevím, ale vypadalo to tak. Postupně jsme se dozvěděli, jak se správně nekvašený chléb nazývá (maces), ale i to co, všechno Sederová večeře dle židovských zvyků obsahovala, jak se správně stolovalo a co jednotlivé pokrmy symbolizovaly. Po společné četbě, modlitbě a umytí rukou jsme se pustili do jídla a ochutnávání. Nejzajímavější byla tzv. malta (charoset), který vzniká smíšením strouhaných jablek, datlí, ořechů, fíků a vína.
Naše Velikonoční putování pokračovalo další den. Na Velký pátek jsme se sešli v Hrbokově před kostelem. Vyrazili jsme s křížem přes louky a lesy. Jednotlivá zastavení křížové cesty byla na různých místech, u božích muk a křížů. Byla nás pěkná skupinka, střídali jsme se v nesení kříže. Pršelo. Vnímali jsme v tichosti zvuky přírody, kapky deště, praskání větviček a kroky ostatních…. Poslední 14. zastavení bylo v kostele v Bojanově u „božího hrobu“.
Věřím, že jsme touto spoluúčastí, na vzdoru nečasu, tímto tichem a rozjímáním vyjádřili Ježíši i Bohu svoji víru, respekt a naději ve vzkříšení.
Pro děti i pro mě to byl opravdu krásný duchovní zážitek.
Děkujeme za něj!
ŽIJME TEDY V NADĚJI A VE SVĚTLE BOŽÍM!
Marie Boumová